ZMĚNĚNÉ ŽIVOTY
Bible od Gedeonů
Vyrůstala jsem v rodině, kde mi nikdo o víře moc nepovídal. Dostala jsem se k ní náhodně až ve čtrnácti letech v roce 1991 přes spolužačku, která mne přivedla do skautské družiny. Ve skupince se mi velmi zalíbilo a modlitby nebo jiné náboženské projevy mi nevadily, naopak, chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč to dělají. Časem jsem se začala připravovat ke křtu. V průběhu příprav v roce 1993 mi někdo z věřících dal do ruky kapesní gedeonskou Bibli a doporučil mi denní četbu.
Alena
Vyrůstala jsem v rodině, kde mi nikdo o víře moc nepovídal. Dostala jsem se k ní náhodně až ve čtrnácti letech v roce 1991 přes spolužačku, která mne přivedla do skautské družiny. Ve skupince se mi velmi zalíbilo a modlitby nebo jiné náboženské projevy mi nevadily, naopak, chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč to dělají. Časem jsem se začala připravovat ke křtu. V průběhu příprav v roce 1993 mi někdo z věřících dal do ruky kapesní gedeonskou Bibli a doporučil mi denní četbu.
Hned po prvním otevření mi spočinul zrak na jménu člověka, který opatřil Bibli svým razítkem kvůli možnosti dalšího kontaktu nebo rozhovoru o víře. Nikdy jsem této možnosti nevyužila, protože mí věřící přátelé tuto úlohu zastali. Jméno toho člověka mi ale při každém otevření znělo v hlavě a přemýšlela jsem, kdo asi může být Samuel… Ze začátku jsem z malé Bible četla docela často, pak ale přišlo poměrně dlouhé období, kdy zůstávala ležet zaprášená na poličce. Po několika letech došlo v mém životě k několika událostem, které změnily můj pohled na víru a na Boha a opět se tato kniha stala mým každodenním duchovním „chlebem“.
Zvykla jsem si nosit ji stále s sebou kamkoliv jsem se hnula. Četla jsem ji cestou do práce, cestou z práce, někdy i o přestávkách v práci, při čekání na autobus. Dodnes si ji beru na cesty po republice i do zahraničí a jsem za ni Gedeonům vděčna.
Někde hluboko uvnitř jsem doufala
Do svých osmnácti let jsem byla skálopevně přesvědčena o tom, že Bůh neexistuje. Mí rodiče mi vštěpovali do hlavy, že spolehnout se mohu jen sama na sebe a že na co si nemohu sáhnout, to neexistuje. Po smrti prý nic nenásleduje. Někde hluboko uvnitř jsem však doufala, že by nějaký posmrtný život snad existovat mohl.
Hanka
Do svých osmnácti let jsem byla skálopevně přesvědčena o tom, že Bůh neexistuje. Mí rodiče mi vštěpovali do hlavy, že spolehnout se mohu jen sama na sebe a že na co si nemohu sáhnout, to neexistuje. Po smrti prý nic nenásleduje. Někde hluboko uvnitř jsem však doufala, že by nějaký posmrtný život snad existovat mohl.
Období hledání pravdy začalo 26.1.1994. Tehdy k nám do školy na gymnázium ve Zlíně přišli dva mladíci kteří nám rozdávali nové zákony. Bibli jsem nikdy ani neviděla, a tak jsem ze zvědavosti začala číst. Připojila jsem se ke dvěma spolužačkám, které si tento Nový Zákon taky četly a o přestávce o Bohu a o životě s ním hojně diskutovaly. Jedna z nich Romana, již občas chodila do jedné křesťanské církve, kam nás taky pozvala. Tam jsem se poprvé setkala s modlitbou. Pochopila jsem, že modlitba není jen mechanické odříkávání nějakých „básniček“, ale rozhovor s Bohem. Najednou jsem věděla, že Bůh existuje. Vždyť všichni zde shromážděni s Ním hovoří jako se svým přítelem. Měla jsem touhu poznat pravdu. Existuje-li skutečně po smrti další život v Božím království, tak tam chci být taky! Svou „neexistenci“ jsem si prostě nedokázala představit.
Dál jsem četla Nový zákon, chodila do církve, začala jsem se modlit. Nechápala jsem,“jak se znovuzrodit“, ale dozvěděla jsem se, že ta jediná cesta k Bohu vede skrze kříž, skrze zástupnou obět Pána Ježíše Krista. K Němu jsem každý den přicházela a v modlitbách jsem Mu se svěřovala se vším, co jsem prožívala.
V květnu 1994 mně čekala maturita. Před termínem zkoušky, jsem pod tíhou všech starostí i obtíženého svědomí klesla na kolena a vyznala Ježíši Kristu všechny své hříchy a odevzdala Mu svůj život. Vzhledem k tomu, že jsem svou přípravu na maturitu značně zanedbala a nestihla jsem si projít ani všechny otázky, spoléhala jsem se plně na pomoc Pána Ježíše. Odmaturovala jsem mnohem lépe, než všichni čekali – s vyznamenáním. Pak jsem poprvé svědčila svým rodičům o tom, že věřím v Boha, v Pána Ježíše Krista. Přiznala jsem se k tomu, že chodím do církve, modlím se a čtu Bibli – Boží Slovo. Snažili se mě přesvědčit, že Bůh neexistuje. Zakazovali mi stýkat se s křesťany i číst Bibli, ale v tomto jsem je nemohla uposlechnout.
V létě jsem pak brigádně prodávala zmrzlinu. Když jsem neměla u pultu zákazníky, vytáhla jsem z kapsy bílého pláště darovaný Nový Zákon a četla. Narazila jsem poprvé na verš z Janova evangelia 5,24:“ Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ Tehdy jsem pochopila, že v Pánu Ježíši Kristu mám věčný život, že jsem už přešla ze smrti do života a nepřijdu na Boží soud. O mém životě po smrti bylo rozhodnuto v okamžiku, kdy jsem Ježíše Krista učinila svým Pánem a Spasitelem. Na podzim téhož roku jsem se dala pokřtít. Od té doby už nikdy nejsem sama – kráčím životem s Pánem Ježíšem Kristem, který mi pomáhá a stará se o mne. Z Jeho pomocí jsem vystudovala, šťastně se vdala a nyní máme spolu s manželem dva syny.
Moje první Bible
Ke své první Bibli jsem se dostala tak trochu náhodou roku 2005. Studovala jsem prvním ročníkem sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Bydlela jsem na privátě ještě se dvěmi spolubydlícími. Každá jsme studovaly jiný obor.
Lenka ze Žamberka
Ke své první Bibli jsem se dostala tak trochu náhodou roku 2005. Studovala jsem prvním ročníkem sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Bydlela jsem na privátě ještě se dvěmi spolubydlícími. Každá jsme studovaly jiný obor.
Jednoho dne před vánocemi přišla jedna z nich a říkala, že na jejich škole rozdávali malé Gedeonské Nové zákony a jí prý také jednu vnutili. Pohrdavě ji tehdy obrátila v ruce a prohlásila, že jí asi vyhodí, že by to stejně asi nečetla. Já jsem se zeptala, zda se mohu podívat a ona ihned řekla, že pokud ji chci, tak že si ji mohu nechat. Poděkovala jsem a ihned se do ní začetla.
Ze začátku mě to velmi bavilo ji číst, ale některým věcem jsem vůbec nerozuměla: „Kdo je to ten farizeus, svévolník? A proč na celníky pohlížejí s takovým pohrdáním?“ Asi po roce jsem se dostala do církve u nás v Žamberku. Tam mi vysvětlili některé otázky, které mi byly stále nejasné. Začala jsem pravidelně chodit do církve a dozvídala jsem se stále nové a nové věci, uvěřila v Krista jako svého Spasitele a Pána.
Tento malý Nový zákon má mnoho výhod, je malý a tak se vejde skoro všude, je i lehký a ta nejhlavnější výhoda pro mě je ta, že když se chci soustředit na nějaký problém, tak na začátku jsou přímo odkazy na verše, které se týkají některých životních problémů i křesťanských ctností a charakteristik. Toto mě vždy povzbuzovalo, když mi bylo zle, či jsem byla smutná.
Mé další setkání s Ním nebylo až tak veselé. Před rokem mě totiž porazilo auto a já byla převezena do nemocnice. Tam jsem strávila noc a poté ráno, když mě vše hrozně bolelo a nemohla jsem se příliš hýbat, jsem spatřila, že na okně leží známý Gedeonský Nový zákon. Byl větší, ale stále to byl on. V tu chvíli jsem si jej vzala a začala číst mé oblíbené verše. Velmi mi v tu chvíli pomohl, mohla jsem si znovu připomenout Boží slovo i v tak pro mě těžké chvíli. Uvědomila jsem si, že mě Bůh opravdu miluje, když mě nenechal na té silnici zemřít, ale podal mi pomocnou ruku a vytáhl mě zpět k sobě.
Bible ve věznici – svědectví romského bosse
Nečestným podnikáním jsem se dopracoval k nemalému majetku. Vlastnil jsem herny, hospodu, noční klub… měl jsem všechno, co jsem si přál. Až nečekaně, v roce 2008 jsem se dostal do vězení v Kuřimi, kde jsem si odpykával trest odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost v délce čtyř let.
Róm Matěj z Bučovic u Brna
Nečestným podnikáním jsem se dopracoval k nemalému majetku. Vlastnil jsem herny, hospodu, noční klub… měl jsem všechno, co jsem si přál. Až nečekaně, v roce 2008 jsem se dostal do vězení v Kuřimi, kde jsem si odpykával trest odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost v délce čtyř let.
Až tam ve vězení jsem od jednoho Gedeona dostal do rukou Nový Zákon. Do té doby jsem o Bohu nevěděl vůbec nic. Začal v ní číst. Tehdy se poprvé dozvěděl evangelium. Stěží jsem zadržoval slzy v očích. Uvěřil v Pána Ježíše jako svého Spasitele a hned se začal zabývat myšlenkou jak Jej následovat. Boží Slovo mne silně zasahovalo v srdci tak, že i spoluvězňové všimli, že při čtení Bible brečím. Byli zvědaví, co se semnou děje. Netrvalo dlouho a začal jsem svědčit o Božím milosrdenství a lásce, kterou prožívám. Několik vězňů mé svědectví zasáhlo natolik, že mne žádali, abych jim z Božího slova předčítal a vykládal, co to znamená. Tak začala má služba šíření evangelia. Následovalo dřívější propuštění z vězení, nato uvěřil můj syn Matěj, moje sestra, sousedka, která nás slyšela, jak doma zpíváme duchovní písně. Pán mne vysvobodil i ze všeho nepoctivého podnikání, kterého jsem se pro Něj vzdal. Teď jsem již osm let z vězení venku. Pravidelně navštěvuji romské ghetto v Brněnském Bronxu, ve kterém zvěstuji evangelium, rozdávám křesťanskou literaturu a kde je i romský sbor ve kterém sloužím.
V roce 2011 jsme se společně se svoji manželkou stali Gedeony. Jezdíme na Slovensko do věznic a rómských osad zvěstovat dobrou zprávu evangelia. Matěj je vyučuje z Bible. Bůh mu dává schopnost oslovit Rómy v jejich jazyce. Před tím Matěj a ostatní Sintové, ke kterým Matěj patří, těmito jinými skupinami Rómů pohrdali, že jsou špíny, negramotní… nyní jim slouží.
Zachránila mi život – příběh motorkáře
Jmenuji se Miroslav, mezi přáteli se mi už přes dvacet let říká Vlčák. V dnešní době funguji v křesťanském motocyklovém klubu Road146.
Vlčák
Nečestným podnikáním jsem se dopracoval k nemalému majetku. Vlastnil jsem herny, hospodu, noční klub… měl jsem všechno, co jsem si přál. Až nečekaně, v roce 2008 jsem se dostal do vězení v Kuřimi, kde jsem si odpykával trest odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost v délce čtyř let.
Až tam ve vězení jsem od jednoho Gedeona dostal do rukou Nový Zákon. Do té doby jsem o Bohu nevěděl vůbec nic. Začal v ní číst. Tehdy se poprvé dozvěděl evangelium. Stěží jsem zadržoval slzy v očích. Uvěřil v Pána Ježíše jako svého Spasitele a hned se začal zabývat myšlenkou jak Jej následovat. Boží Slovo mne silně zasahovalo v srdci tak, že i spoluvězňové všimli, že při čtení Bible brečím. Byli zvědaví, co se semnou děje. Netrvalo dlouho a začal jsem svědčit o Božím milosrdenství a lásce, kterou prožívám. Několik vězňů mé svědectví zasáhlo natolik, že mne žádali, abych jim z Božího slova předčítal a vykládal, co to znamená. Tak začala má služba šíření evangelia. Následovalo dřívější propuštění z vězení, nato uvěřil můj syn Matěj, moje sestra, sousedka, která nás slyšela, jak doma zpíváme duchovní písně. Pán mne vysvobodil i ze všeho nepoctivého podnikání, kterého jsem se pro Něj vzdal. Teď jsem již osm let z vězení venku. Pravidelně navštěvuji romské ghetto v Brněnském Bronxu, ve kterém zvěstuji evangelium, rozdávám křesťanskou literaturu a kde je i romský sbor ve kterém sloužím.
V roce 2011 jsme se společně se svoji manželkou stali Gedeony. Jezdíme na Slovensko do věznic a rómských osad zvěstovat dobrou zprávu evangelia. Matěj je vyučuje z Bible. Bůh mu dává schopnost oslovit Rómy v jejich jazyce. Před tím Matěj a ostatní Sintové, ke kterým Matěj patří, těmito jinými skupinami Rómů pohrdali, že jsou špíny, negramotní… nyní jim slouží.
Když mi bylo 13 let
Když mi bylo 13 let, jednou jsem šla do školy u nás v Havířově a před ní stáli dva muži a rozdávali malé modré knížky. Každý student si jednu mohl zdarma vzít při vstupu do školy. Jak správně tušíte, byly to Nové zákony a oni muži byli Gedeoni. Do té doby jsem o Bibli leda tak slyšela ve škole, ale nic jsem o ní nevěděla. Ve třídě si z těch Biblí spolužáci dělali srandu a nutno podotknout, že já jsem se vezla v tom vlaku s nimi) a okázale citovali biblické pasáže... prostě legrace 🙂
Nikola z Haviřova
Když mi bylo 13 let, jednou jsem šla do školy u nás v Havířově a před ní stáli dva muži a rozdávali malé modré knížky. Každý student si jednu mohl zdarma vzít při vstupu do školy. Jak správně tušíte, byly to Nové zákony a oni muži byli Gedeoni. Do té doby jsem o Bibli leda tak slyšela ve škole, ale nic jsem o ní nevěděla. Ve třídě si z těch Biblí spolužáci dělali srandu a nutno podotknout, že já jsem se vezla v tom vlaku s nimi) a okázale citovali biblické pasáže… prostě legrace 🙂
Později doma jsem nad tím ale přemýšlela a řekla jsem si, že si tu Bibli teda přečtu, ať vím, o čem to vůbec je… Otevřela jsem ji na první stránce Matoušova evangelia, a tam Ježíšův rodokmen… přečetla jsem pár řádků a ufff… řekla jsem si „jáj, to je strašná nuda, tohle číst nebudu!“ – a Bibli jsem odložila.
O dva roky později k nám na školu přišel nějaký člověk (byl to David Ř.) a měl přednášku o sebeobraně. Na konci nám řekl o středoškolském klubu, který tehdy vedl a pozval nás tam. Začala jsem tam chodit. Klub byl v budově církve a chodili do něj křesťané společně s nevěřícími a dělaly se různé programy, volnočasové aktivity, jezdilo se na hory, na skály a tak podobně. Viděla jsem na těch křesťanech, že jsou takoví jiní… že mají něco, co já nemám, a hrozně jsem po tom zatoužila. Pořád mluvili o Bohu a Ježíši a Bibli…. tak jsem si vzpomněla, že vlastně Bibli mám, vyhrabala ji ze dna šuplíku a rozhodla se, že se tím prokousám, i kdyby to celé mělo být tak strašně nudné jako Ježíšův rodokmen! (Mimochodem, dnes, po vystudování Biblické školy už si vůbec nemyslím, že ten Ježíšův rodokmen je taková nuda, ale tehdy jsem to tak brala!) Neuvěřitelně mě překvapilo, že tam byl stejný příběh hned čtyřikrát (evangelia) – já myslela, že to je jeden příběh od začátku do konce! Duch svatý na mě začal pracovat a usvědčovat mě z hříchu.
Když jsem četla, uvěřila jsem tomu, že to, co se v Bibli píše, je pravda. Potom, jednoho dne, mi to ale úplně secvaklo – uvědomila jsem si, že to, že Kristus byl ukřižován a vstal z mrtvých, má dopad i na můj život a klade to přede mě výzvu, co s tím udělám. Zasáhlo mě to v srdci, klekla jsem na kolena a volala k Bohu o odpuštění – nevěděla jsem, jak se modlit, ale v gedeonce byla modlitba spasení a podle ní jsem se modlila. Slavnostně jsem do gedeonky vepsala i datum svého obrácení – a je tam dodnes 2.8.2004.
Jsem tak vděčná Bohu, že mě zachránil a poslal mi do života svoje Slovo! Láska k Němu mě vedla i na Biblickou školu v Kolíně, po jejímž dokončení jsem začala pracovat v sociální sféře.
Dnes pracuji na stejném místě, kde jsem poprvé slyšela o Bohu, i když se trochu proměnilo, protože v místě původního středoškolského klubu dnes funguje sociální služba – nízkoprahové zařízení pro děti a mládež.
Jednoho dne k nám do sboru přišli dva muži – a když jsem jednoho z nich uviděla, úplně ve mě hrklo – říkala jsem si, není to ten muž, který mi před nějakými deseti lety dal před školou tu Bibli? A opravdu, pastor je představil jako Gedeony. Později jsem zašla za Milanem (to je onen bratr Gedeon), a bylo to pro nás pro oba velmi dojemné setkání. Jaké to jen je, když člověk může slyšet „Bible, kterou jsi mi dal, mi zachránila život.“ Bůh je dobrý a je skvělé vidět, jak už dávno sestrojil plán, jak mě k sobě přivést, a dokonce se postaral i o setkání s člověkem, který stál při zasetí toho prvního nejmenšího semínka.
Příběh syna známého českého herce
Chci se s Vámi podělit se svou životní zkušeností. Narodil jsem se v západočeském městě Chebu. O Bohu se u nás v rodině nemluvilo. V Chebu jsem dokončil třetí třídu. Potom jsme se přestěhovali do Gottwaldova, dnešního Zlína, kde otec dostal angažmá v divadle a později ve filmech (např. Slunce seno, jahody…) Já jsem byl spíš problémové dítě. Každou chvíli musel otec do školy, kvůli nějakým problémům. Po vyučení a po vojně se můj život nijak nezměnil. Byl to hlavně alkohol, potom hádky s rodiči až nakonec jsem odešel z domova dělat do Čech. Tam byl na prvním místě sex a alkohol. Po návratu domů, asi po osmi letech přibyla ještě mariánka – tvrdé drogy jsem odmítal.
Bývalý bezdomovec Pavel Tříska
Chci se s Vámi podělit se svou životní zkušeností. Narodil jsem se v západočeském městě Chebu. O Bohu se u nás v rodině nemluvilo. V Chebu jsem dokončil třetí třídu. Potom jsme se přestěhovali do Gottwaldova, dnešního Zlína, kde otec dostal angažmá v divadle a později ve filmech (např. Slunce seno, jahody…) Já jsem byl spíš problémové dítě. Každou chvíli musel otec do školy, kvůli nějakým problémům. Po vyučení a po vojně se můj život nijak nezměnil. Byl to hlavně alkohol, potom hádky s rodiči až nakonec jsem odešel z domova dělat do Čech. Tam byl na prvním místě sex a alkohol. Po návratu domů, asi po osmi letech přibyla ještě mariánka – tvrdé drogy jsem odmítal.
Po smrti rodičů jsem několikrát přišel o práci, až jsem nakonec žádnou nemohl sehnat. Na bytě rodičů vzrůstaly dluhy. Přišel i soud a vystěhování. Tehdy se mi dostala do ruky knížka:“Moc podvědomí“. Když jsem se do ni začetl, začala mě zajímat a nabádala ke čtení Bible. Tak jsem začal Bibli číst. Hlavně Žalmy, Žalm 23 a 91, Židům 11 a 1.Kor. 1,13 a jiné. Když někdo u mě uviděl Bibli, tak se mne ptal:“ Ty věříš ?“ A já říkal:“Jo! „Chodíš do Kostela?“ odpovídám:“Ne, ale věřím.“ Pomalu to, ale upadalo, když se ze mne stal bezdomáč. Stále jsem věřil, že se to obrátí a bude dobře. Když se mi jednou ztratil batoh – nezbytná to součást mého bytí, kde jsem měl doklady a knihu „Moc podvědomí“. Byl jsem z toho „ šoking“. Zůstala mi Bible, ale tu jsem prodal, abych měl aspoň na trochu jídla. Později jsem se naučil vybírat jídlo z kontejnerů. Začalo se mi dařit. Když jsem jednou našel v jednom kontíku (kontejner na odpadky), malý modrý Gedeónský Nový Zákon, měl jsem strašnou radost. Hned jsem se pustil do čtení. To bylo moje první setkání s radostnou zprávou evangelia.
Když ve Zlíně dávali v kině film „Ježíš“, bylo rozhodnuto, že ho musím vidět. Byl jsem na něm třikrát, protože byl zdarma! Já neměl totiž prachy. Film mě hodně oslovil. Na konci byla modlitba a já jsem se modlil k Ježíši Kristu. Uvěřil jsem, že zemřel i za moje hříchy a pozval Jej do svého života, jako Pána. Cestou z kina jsem začal prožívat zvláštní pokoj a klid, který jsem dříve neznal. Bylo mi totiž odpuštěno mnoho hříchů.
Před jednou z těchto návštěv filmu se mnou mluvil jeden z pořadatelů. Mimo jiné co mi řekl, bylo i to, že v Bibli – knize Židům 10,25 jsme napomínáni, abychom neopouštěli společenství křesťanů, prý více polínek pohromadě hoří jasným plamenem. Odložíme-li však jedno stranou, rychle uhasíná a chladne. Podobně je tomu je i s křesťany. Já jsem však nikam nepatřil, a on mi řekl,“ pokud ještě nejsi členem skupiny křesťanů, kteří staví život na Bibli, zapoj se do některé z nich.“
Bylo léto a já jsem vyrazil na „poznávací cestu po naší republice“. Na ni jsem přemýšlel nad tím, co mi bylo řečeno. O několik měsíců později v říjnu 2002 jsem přišel do jednoho křesťanského sboru ve Zlíně. Netušil jsem, jak mne přivítají – to víte, byl jsem bezdomovec. Byl jsem šokován. Řekl jsem jim o sobě všechno. Jeden z vedoucích sboru mě vzal na pár dní k sobě domů. Mohl jsem se tak po dlouhé době pořádně umýt, vyspat, dostal jsem najíst a mezi jiným i Bibli. Každý večer jsme se spolu modlili, abych mohl sehnat střechu nad hlavou a práci. Bůh vyslyšel naše modlitby a velmi brzy jsem sehnal bydlení i práci. Začal jsem pravidelně chodit do sboru na setkání, kde se studuje Bible.
Děkuji Bohu a křesťanům za to, že mám střechu nad hlavou a práci, ale především Pánu Ježíši Kristu a jeho nebeskému Otci, že mé modlitby vyslyšel a že jsem mohl začít Nový život s Ním.